SERIÁL: 3. Jak vypadá čistý rozhovor?

27. 8. 2013 napsal Jan Nehyba


Tato ukázka rozhovoru je přímým překladem z přepisu rozhovoru, který vedli Lawley a Tompkins (2011). F označuje facilitátory (Lawleyho a Tompkins) a K je klient. Tučně jsou vyznačené čisté otázky. Jedná se o částečný přepis ze 45minutového sezení s dobrovolníkem v rámci demonstrace čistého jazyka na tréningovém workshopu v Paříži v říjnu 2010.
Lawley a Tompkins se již od začátku rozhovoru soustředí na to, aby jeho nastavení proběhlo relativně čistě. Proto v první fázi nabízí klientovi možnost sladit svůj vnitřní svět vnímání s vnějším fyzickým světem, v kterém se sezení koná:

F: Kde byste chtěl být?
K: [Klient ukáže a posadí se]
F: Kde byste chtěl, abychom byli?
K: [Ukazuje na židle]
F: Je úhel v pořádku?
K: [Neverbální úpravy]
F: Je to správná vzdálenost?
K: [Další úpravy]

Je zajímavé, že se facilitátor po základním rozmístění doptává na kvality či rysy prostorového uspořádání, které předpokládá v rámci kontextu. Můžeme tak mluvit o určité „kontextuální čistotě“. Když se klient usadil, sezení pokračovalo další fází, kterou autoři označují jako „identifikaci požadovaného výstupu“ a kterou zahajují „speciální čistou otázkou“:

F1: A co byste rád, aby se stalo?
K: Rád bych se cítil na ... V podstatě jsem rozdělen na dvě části, s nimiž jsem v konfliktu, které způsobují rozpolcení v mém chování z jedné strany na druhou. Jsou to dvě strany, které se liší ve vnímání budoucnosti. Jsou téměř protichůdné.
F2: A tak byste se rád cítil na …, v podstatě jste rozdělen na dvě části, s nimiž jste v konfliktu, a které způsobují rozpolcení ve vašem chování? Dvě strany, které se liší vnímáním budoucnosti. Jsou téměř protichůdné.
K: Ano, protože moje budoucnost je moje budoucnost, ať se stane cokoliv.
F3: Je to vnímání budoucnosti.
K: [Přikyvuje]
F4: A jak byste chtěl cítit tyto dvě strany?
K: Chtěl bych jejich promíchání, ne jen jednu, nebo aby byly v rozporu, nebo aby byly v opozici.

V rámci prezentovaného úseku stojí za upozornění opakování slov u promluvy F2, které se při čistém rozhovoru děje velmi často, jde o uznání klientových slov a o napojení. Podle Lawleyho a Tompkins (2000) k napojení slouží mimo jiné spojka „And“ na začátku věty, které lze přeložit jako samotné „A“ (tuto spojku by bylo také možné v některých případech přeložit jako „Hmm“). Při opakování slov jde o doslovné opakování zvuku, nikoliv parafrázování, které by z pohledu autorů nebylo čisté. To samozřejmě vyžaduje velkou pozornost facilitátora. F4 je netypická čistá otázka, která vychází z toho, že klient nedokončil svoji první větu, zároveň směřuje k tomu, co bude cílem sezení. Lawley a Tompkins (2000) uvádí, že většina klientů v první fázi formuluje cíl sezení v rovině problému (tedy ze systemického pohledu v rovině „stížnosti“ (Úlehla, 1999)). Pomocí čistých otázek pak klienta často dovedou od problému (přes nápravu) až k požadovaným výsledkům (o tomto procesu se hovoří jako o modelu PRO: Problem – Remedy – Outcome, např. Way, 2013):

F10: A vy byste je chtěl promíchat. A co je to za promíchání?
K: Blízkost a tanec mezi nimi.
F11: Hmm, blízkost a tanec mezi nimi. A je zde ještě něco ohledně té blízkosti a tance mezi těmi dvěma?
K: Dívají se na sebe do očí.
F12: Dívají se na sebe do očí. A co za dívání se je to dívání se, když se dívají na sebe do očí?
K: Je to kontakt.
F13: Kontakt. Ještě něco jiného?
K: Je to kontakt, který mi dovoluje říci, že existuje jeden a druhý. Ne pro mě, ale mezi nimi.
F14: Který existuje mezi nimi. Ještě něco ohledně toho pohledu, který je kontaktem, jenž existuje mezi nimi?
K: [zasměje se] V současné době je to trochu hněv. Hledají boj.
F15: V současnosti je to hněv. A co byste chtěl je ...?
K: Aby kontakt probíhal bez toho hněvu.
F16: Takže když se stane, že kontakt bude probíhat bez hněvu, co se stane potom?
K: Výměna.

Při srovnání otázky F10 a F12 můžeme vidět rozdíl ve skladbě čisté otázky, totiž že čistá otázka je někdy neúplná a jindy zase „celá“. Neúplná: „A co je to za X?“ Kompletní: „A co za X1 je ten X1+X2?“ To souvisí s tématem „syntaxe čistého jazyka“. Na celé ukázce je patrné, jak se klient posouvá od problému k nápravě. Náprava: „Aby kontakt probíhal bez tohoto hněvu.“ Tento proces posouvání může trvat delší dobu a klient se postupně propracovává přes různé návrhy „nápravy“ problému. Facilitátor se jej snaží posouvat dál pomocí čistých otázek, např.: „A co se stane potom?“ Až do té doby, kdy je podle klienta cíl stanoven dostatečně (většinou je formulovaný v rovině nějakého „pozitivního“ cíle, ne nápravy). Proto se facilitátor zaměřuje na rozvíjení „metaforické krajiny cíle“, aby si i klient otestoval, zda je cíl dostatečný (srov. Lawley, Tompkins, 2011).

--
Lawley, J., Tompkins, P. (2000). Metaphors in Mind: Transformation through Symbolic Modelling. London: The Developing Company Press.
Lawley, J., Tompkins, P. (2011). When Science and Spirituality have a Beer a full Symbolic Modelling session in English and French [online]. [14. 4. 2013]. Dostupný z http://www.cleanlanguage.co.uk/articles/articles/306/1/When-science-and-spirituality-have-a- beer---a-video/Page1.html.
Úlehla, I. (1999). Umění pomáhat. Praha: Sociologické nakladatelství.
Way, M. (2013). Clean Approaches for Coaches: How to Create the Conditions for Change Using Clean Language and Symbolic Modelling. Hampshire: Clean Publishing.