SERIÁL: 2. Co je to čistý jazyk?

26. 8. 2013 napsal Jan Nehyba


David Grove, který přišel s konceptem čistého jazyka, si na základě svých zkušeností chtěl udržet vlastní osobní předpoklady co nejdále od obsahu komunikace s klientem, jak je to jen možné, aby tak mohl „přímo pracovat jen s vnitřním světem klienta“ (Way, 2013:18). Sám Grove (1989:52) k čistému jazyku píše následující:

  • Prvním cílem terapeuta je udržet si jazyk čistý a nechat projevit jazyk klienta.
  • Druhým cílem je, aby čistý jazyk terapeuta byl facilitačním jazykem v tom smyslu, že ulehčuje klientovi vstup do změněného stavu, který mu může usnadnit přístup k jeho vnitřní síti zkušeností. Tím, že pokládáme čisté otázky, tvarujeme prostor a směr klientova hledání odpovědí. Pokládaná otázka však neobsahuje žádné hodnocení, konstrukt nebo předpoklad, co by měl klient odpovědět. Otázky nesměřují k získání informací nebo pochopení klientovy perspektivy. My klademe otázky tak, že klient může porozumět své vnitřní perspektivě v jeho vlastní síti zkušeností. Chceme nechat naše otázky vnořit se do klientovy zkušenosti. Otázky umožňují objevit zvláštní aspekty jeho vnitřní zkušenosti, které před tím nikdy nezažil.“

Čistý jazyk tak ukazuje konkrétní způsob, jak je možné naplnit myšlenku „zvídavosti“ (Cecchin, 1987) ke všemu, co klient přinese do terapie. Tato aplikovaná podoba zvídavosti vede klienta k tomu, aby se vyjádřil a dostal se tak k tématům, která považuje za důležitá. Děje se tak přirozeně, protože čistým jazykem se terapeut co nejvíce snaží respektovat směr, kterým je pozornost klienta zaměřena, a jen ji facilitovat k tomu, „co chce klient“, nebo k „řešení“, příp. obojímu – záleží na kontextu a míře čistoty, se kterou terapeut přistupuje ke klientovi. V tomto smyslu čistý jazyk je jazykem pozornosti. Pro autory článku je jednou z nejdůležitějších skutečností to, že čisté otázky jsou takové otázky, které se drží u obsahu pozornosti klienta. Siegel (2012:9-2) k tomu z neurovědeckého pohledu (nezávisle na čistém jazyku) dodává:

„My jsme naší pozorností“.

Postoj čistého jazyka je tak velmi blízký například tomu, co píše Anderson (2009:123):

„Čím více jsou otázky založené na předchozím vědění, ve snaze najít odpovědi, nebo na ověřování terapeutových předpokladů, tím více ztrácí terapeut kontakt se zkušeností klientů, stejně tak jako s vlastními zkušenostmi”.

Slovy neurovědeckého pohledu v psychoterapii se tak klient dostává k tomu, co Cozolino (2010) označuje jako třetí rovinu jazyka, kterou nazývá „jazykem sebe-reflektujícím“. Ten vzniká při stavech otevřenosti a důvěry a je důležitou součástí změny. Proto by samotné užívání čistého jazyka „nikdy“ nemělo narušit vzájemný vztah mezi klientem a terapeutem.
Jednu ze souhrnných definic čistého jazyka nabízí například Harland (2012:16):

„Čistý jazyk je praktický, respektující, nedirektivní, nesugestivní, nezpochybňující, neinterpretující způsob facilitace, který vede k plnějšímu, volnějšímu životu, abychom existovali tím nejlepším způsobem, jakým můžeme být.“

Nedirektivní rovina spočívá v tom, že facilitátorova témata nejsou v žádné podobě přítomna v obsahu rozhovoru. Nesugestivní proto, že facilitátor během rozhovoru nepřichází s doporučeními či nabídkami na radu. Nezpochybňující znamená, že facilitátor nerozporuje, co druhá osoba řekla. A nakonec přívlastek neinterpretující zdůrazňuje skutečnost, že facilitátor nenabízí osobní verzi toho, co si druzí možná myslí, ale soustřeďuje se na to, co opravdu řekli.

--
Anderson, H. (2009). Konverzace, jazyk a jejich možnosti: postmoderní přístup k terapii. Brno: NC Publishing.
Cecchin, G. (1987). Hypothesizing, circularity, and neutrality revisited: an invitation to curiosity. Family Process, 26(4), 405–413.
Cozolino, L. J. (2010). The Neuroscience of Psychotherapy. New York: W. W. Norton & Company.
Grove, D. J., Panzer B. I. (1989). Resolving Traumatic Memories: Metaphors and Symbols in Psychotherapy. New York: Irvington.
Harland, P. (2012). Trust me, I´m the patient. London: Wayfinder Press.
Siegel, D. J. (2012). Pocket Guide to Interpersonal Neurobiology. New York: W. W. Norton & Company.
Way, M. (2013). Clean Approaches for Coaches: How to Create the Conditions for Change Using Clean Language and Symbolic Modelling. Hampshire: Clean Publishing.