Některé terapeutické přístupy a čistý jazyk

2. 3. 2014 napsal Jan Nehyba


Je velmi zajímavé, že i jiní odborníci, kteří explicitně nepracují s čistým jazykem, vedou mnohdy své rozhovory „čistě“. Popřípadě se alespoň (vědomě či nevědomě) snaží používat takzvaný „jazyk pozornosti“, který respektuje to, kam se klientova pozornost zaměřuje. „Jazyk pozornosti“ často využívá takzvané „TaT truismy“ (truismy tady a teď, příkladem je například věta: „Právě jste dočetl/a až sem“).
Úplnou namátkou jsem během zkoumání nejrůznějších psychoterapeutických publikací našel pasáže, které poukazují na (pravděpodobně) nevědomé využívání principu „čistoty“ v terapeutickém rozhovoru. Nutno dodat, že to nejsou žádné dlouhosáhlé pasáže, ale zase na druhou stranu se dostali do těchto publikací, takže asi pro autory něco důležitého představují. Například u Gilligana a jeho přístupu nazvaného „Generativní trans“ (2012), či Mindella a jeho „Proces orientované terapie“ (2009) nebo „Gestalt terapie“  Joyce a Sills (2011) či tradiční „Ericksonovské terapie“ reprezentované Zeigem (2006). Uvedu konkrétní příklady od těchto autorů. Zvýrazněné části lze plus mínus považovat za projev čistoty v terapeutickém rozhovoru (některé další nezvýrazněné části zase za jazyk pozornosti). Posouzení už nechám na Vás... :) Nakonec jsem přidal i jeden směr o kterém jsem si myslel, že se sem nikdy nevejde... :), není to sice ukázka, ale stojí to za to...
 

Gestalt terapie:

Terapeut: Jak se teď cítíš?
Ben:  Prázdný. [ticho]
Terapeut: Můžeš mi pospat to tvoje „prázdný“?
Ben: Je to, jako že jsem napjatý a nevím, co dělat.
Terapeut: Jak víš, že jsi napjatý?
Ben: Mám napětí na ramenou a cítím se rozpačitě.
Terapeut: Rozpačitě?
Ben: Ano. [ticho]
Terapeut: Zajímá mě, jak cítíš rozpaky.
Ben: Cítím se tak nějak plachý.
Terapeut: A co se děje dál?
Ben: Začal jsem se bát, že mě kritizuješ.
(Joyce, Sills, 2011, s. 42)

Generativní trans:

Kouč: Rád bych Vám navrhl, abyste si na chvíli zavřel oči…  a několikrát se jen tak nadechněte a zaznamenejte, kde přesně v těle cítíte bolest…
Bill: Cítím ji v ramenou.
Kouč: Cítíte ji v ramenou. A kde přesně bolest končí? Jen volně dýchejte a uvědomte si to, jen buďte velmi zvídavý.
Bill: Vnímám ji asi tady.
Kouč: Asi tam. A co za vnímání to je?
Bill: Je to, jako když je mé rameno v ohni.
(Gilligan, 2012, s. 238)

Proces orientovaná psychoterapie:
M je 90 let. Říká, že by chtěla pracovat na sobě. Sedí na židli proti Arnymu.

M: Rozhodla jsem se žít ještě deset let, je báječné co všechno se děje.
A: A rozhodla ses žít protože…?
M: Mám ještě práci a moc mě baví ji dělat.
A: A jakou práci?
M: Sloužit, růst, něčím se stávat.
A: Jako první jsi řekla sloužit.
M: Mám pocit, že jsem potřebná a to se mi líbí, jako že záleží na tom, jestli jsem naživu nebo ne…  Líbí se mi pocit, že se učíme a rosteme společně, a věnovala jsem tomu hodně času.
A: A dál?
Moc toho už není. (Pauza chvíli se dívá dolů).
A: Všiml jsem si, že občas děláš pauzy mezi větami.
M: (Uvažuje) Co se děje v té pauze… (Chvilku se vztyčí, je ponořená do sebe, pak tiše říká) Vědomí… Bytí… Ať se děje cokoliv… (Potom vzrušeně) Mít čas přivonět ke květinám!
A: Aha! Zkusme k nim přivonět společně.
(Mindell, 2009, s. 54-55)

Ericksonovská psychoterapie:

Suzi: Mám bolest hlavy
Zeig: Bolest hlavy, kterou máš, tak kde ji zažíváš?
Suzi: Za očima.
Zeig: Za očima.
Můžeš zavřít oči na minutu a dostat se do kontaktu s touto bolestí hlavy, kterou máš za očima a pak mě to popiš jiným způsobem. Jako co je tato bolest hlavy?
Suzi: Jako mrak.
Zeig. Jako mrak. Jako co je ten mrak?
Suzi: Je stáhnutý a pokrývající.
Zeig: Stáhnutý a pokrývají. A je zde nějaká barva toho stáhnutého a pokrývajícího mraku?
Suzi: Šedá a červená.
(Zeig, 2006, s. 88)

Analytická psychologie

SS (Sonu Shamdasani): [Jung] lidi nenutil ke konverzi a nesnažil se z nich dělat jungiány. Nečekal, že jeho vědecký aparát - protože právě tak ho viděl - by měl být něčí, co dá význam lidským životům. Chápal celý podnik zhruba jako něco, co jedincům umožní nalézt znovu svůj vlastní jazyk, rozvinout své vlastní kosmologie. A jak říkal, ve své terapeutické praxi se zdržel užívání pojmů. Když k němu někdo přišel a mluvil o duších zemřelých, mluvil o duších i on. Beru to velmi vážně - a je to podepřeno líčeními, která jsem nalezl v jeho denících a dopisech týkajících se jeho praxe. Jde o to, umožnit lidem vyjadřovat své vlastní lingvistické světy.
JH (James Hillman): A nepřekládat je.
SS: Nepřekládat. Takže pomový jazyk u něj existuje jako součást vědeckého záměru, když ho reflektuje a snaží se konstituovat vědu.
(Hillman, Shamdasani, 2014, s. 22)

Literatura:
Hillman, J, Shamdasani, S. (2014). Nářek mrtvých: Psychologie po Jungově Červené knize.
Gilligan, S. (2012). Generative Trance: The Experience of Creative Flow.
Joyce, P., Sills, Ch. (2011). Základní dovednosti v gestalt psychoterapii.
Mindell, A. (2009). Metadovednosti: spirituální umění terapie.
Zeig, J. (2006). Confluence: The Selected Papers of Jeffrey K. Zeig.