Čistá konverzace

17. 11. 2013 napsal Jan Nehyba


Čistá konverzace je dialog, ve kterém člověk jasně vyjadřuje svůj záměr a zároveň dává druhému maximální příležitost odpovědět nebo reagovat, aniž by mu vnucoval vlastní metafory a předpoklady.


Čistá konverzace (dialog) se liší od použití čistého jazyka v terapeutickém prostředí v tom, že:
1) Při ní máte v úmyslu něčeho (pro sebe) dosáhnout. V čistém jazyce je facilitátorovým záměrem posunout klienta od problému k jeho řešení a podle toho pak klade otázky. V čisté konverzaci se záměr liší (například jde o vysvětlení, shromažďování informací, vyjádření svého názoru apod.).
2) Děje se v reálném světě a tím pádem je možné předpokládat mnohem více než v metaforické krajině. Například v čisté konverzaci v normálním světě předpokládáme, že zákony fyziky platí, kdežto v metaforické krajině klienta tomu tak být nemusí. Když se vás policista zeptá, kdo řídil to auto, nepředpokládá, že se řídilo samo.


Čisté kontinuum

Čistota“ je kontinuum, proto můžeme mluvit o výrazech, která jsou čistší a méně čisté. Phil Swallow s Wendy Sullivan navrhují, že jde o kontinuum, kde na jedné straně je 100% klientova mapa a na straně druhé 100% mapa facilitátora. Pojem „čistší“ pak Tompkins a Lawley používají, když je v konverzaci zohledňován kontext a záměr mluvčího a přitom konverzace směřuje k čistšímu konci kontinua. V čisté konverzaci se používají méně čisté otázky, např. „kde to je“ či „odkud to je“ a zároveň se některé otázky modifikují a netrvá se na takové míře čistoty – můžeme se zeptat „co se stalo předtím?“ a místo „co je to X?“ se zeptat „co to znamená?“. Stejně tak se redukuje syntax čistého jazyka, používá se běžný tón hlasu, více časů a podobně.

Příklad:
Když se číšník zeptá: „Přejete si ještě něco dalšího, pane?“, je daleko čistější než když řekne: „Můžu vám přinést dezert?“ První varianta totiž činí zákazníka daleko svobodnějším.

Které z těchto vět jsou čistější?
Můj názor je, že bys to měl zvážit.
Myslím, že bys to měl zvážit.
Zvážíš to?
Rád bych, abys to zvážil.
Mohl bys to zvážit?
Měl bys to zvážit.
Já bych to ve tvé situaci zvážil.

 
Záměr mluvčího

Záměr mluvčího je velmi důležitý, čistou otázkou se totiž můžeme zeptat s cílem manipulovat. Pro Tompkinsovou s Lawleym je „manipulace snaha udržet svůj záměr skrytý, dokonce i když je to v nejlepším zájmu druhého“.

Příklad:
A: Co budeš dělat zítra?
B: Nic.
A: Dobře, tak mě můžeš vzít k doktorovi.
V tomto případě je sice otázka A relativně čistá, ale jeho či její záměr zůstává skrytý. Ve výsledku tak nejde o čistou konverzaci. Aby o čistou konverzaci šlo, bylo by zapotřebí říct něco jako:
Zítra potřebuju jít k doktorovi, jsem objednaná. Byl bys ochoten mě tam vzít?

Pokud se podíváme podrobněji na tento příklad, zjistíme, že má společné rysy s dalšími komunikačními přístupy:

1. část: I-message (já-výrok)
„(Já) potřebuji jít zítra k doktorovi“. Thomas Gordon (2011) v rámci svého konceptu efektivního rodičovství či efektivní komunikace upozorňuje na takzvaný já-výrok, který vždy začínám tím, co se týká mého světa. Prvním principem já-výroku je, že mluvím o sobě. Nikdy neříkám to, co se týká světa druhého: „Odvez mě k doktorovi“ (ty), „(Ty) jsi naštvaný“, „Uklidni se (ty)“, atd. Oproti angličtině může mít čeština skryté nebo zjevné „ty-věty“. V já-výroku platí, že jako první se obracím ke svým pocitům z dané situace, ne k pocitům druhého.

2. část: Popsání faktu
Zjednodušeně řečeno začínám stejně jako v nenásilné komunikaci (Rosenberg, 2012) popisem stavu věcí, faktem. Nejčastěji jde o popis fyzických předmětů a toho, co vidím, popřípadě slyším, v tomto případě však musí jít o doslovnou rekapitulaci. Stav věcí je v našem příkladu na zítra domluvená schůzka u doktora.

3. část: Vyjádření potřeby
„Potřebuji zítra k doktorovi“ je vyjádření potřeby a zexplicitnění svého záměru. Co stojí za tím, že jsem s tebou začal rozhovor? Opět je zde možné vidět paralelu s vyjádřením potřeb v nenásilné komunikaci.

4. část: Vyjádření prosby
„Byl bys ochoten mě tam vzít?“. Až do této fáze se zachovával princip já-výroku, tedy že se vždy obracím k sobě a nekladu do věty žádné „ty“. Dělám to až na závěr ve své prosbě. Opět je možné svůj výrok zjemnit a prosbu vyjádřit nejdříve podle principu „mluv o sobě a následně se v prosbě obrať na druhého“ – „Potřeboval bych (já) tam odvést. Odvezl bys mě tam?“ Podmiňovací způsob je tzv. „změkčovač“ v komunikaci. Změkčovače jsou slova, která posluchači umožňují lépe slyšet můj názor. Patří do nich slova jako: můžu, mohl bys, bylo by možné, atd.
Z toho plyne, že za čistou konverzaci je odpovědný pouze člověk, který sám sebe vede. Pokud konverzujete čistě, můžete sledovat, co se přitom děje s vaším okolím, zda se odpovědi na vaši čistou konverzaci mění nebo se liší od situací, kdy používáte normální konverzaci, bez vědomí následujících faktorů.

Charakteristika čisté konverzace

Být čistější v každodenních rozhovorech vyžaduje vysoký stupeň sebeuvědomění. Podle Tompkinsové a Lawleyho je dobré být schopen:

1. Dokázat se během rozhovoru udržet v meta-pozici.
Dokázat kdykoliv vystoupit z rozhovoru a podívat se na něj s odstupem. Jak říká William Ury, při vyjednávání je dobré „umět jít na balkon“, tam se trochu nadechnout a podívat se na věci shora. Je mnohdy dobré si uvědomit, že je možné se jít podívat o patro výš, jestli jsem opravdu na balkóně.

2.  Zexplicitnit svůj vnitřní kontext.
Tzn. být schopen okamžitě učinit vlastní záměr a pozadí svého myšlení jasně vyjádřitelným tak, aby to bylo bezpečné nejen pro mě, ale i pro ty, kteří to slyší. Např. tento článek píši (JN), protože jsem si říkal, že na CL stránkách se již delší dobu nic neděje a chci trochu víc ukázat, jak se dá použít CLko v běžné komunikaci, atd. Bylo by možné ještě dál pokračovat, abych svůj vnitřní kontext učinil „zcela“ zjevným, ale to nejdůležitější snad zde zaznělo.

3. Sladit své metafory a filtry vnímání s druhými v konverzaci.
Zkalibrovat to, jaké pojmy nebo metafory, ať už verbální nebo neverbální, druhý používá. Snažte se poslouchat i jejich skryté, vnořené metafory, které na první pohled nejsou jasné, jako gesta rukou apod. Nezrcadlete je (nenapodobujte je), spíš jim dejte nenásilně vědět, že vnímáte důležitost metafor, které používají.

4. Rozpoznat a uznat „vnitřní logiku“ druhého v rozhovoru.
Jedná se o uznání předpokladů, domněnek, „vnitřní logiky“ (jak druhý o něčem přemýšlí),… které jsou skryté ve vyjadřování druhého člověka. Mnohdy je otázkou, zda a do jaké míry uznávat „vnitřní logiku“ druhého, když nám připadne například nesmyslná nebo popírající fakta. Zajisté zde také platí pěkná myšlenka od Brené Brown: „Když jsem připraven dát druhému zpětnou vazbu, tak jsem připravený poslouchat, dávat otázky a přijmout, že možná plně neporozumím tématu“.

5. Rozpoznat a udržet oddělené co vnímám a kdo to říká.
 „Udělal jsi to špatně“.  V této větě ztotožňuji mluvčího (perceiver) s tím, co je vnímáno (perceived). Když však řeknu: „z mého pohledu to je špatně udělané“, oddělím mluvčího od toho, co je vnímáno. Opět přidejme myšlenku Brené Brown: „Když jsem připraven dát druhému zpětnou vazbu, jsem ochoten dát problém spíše před nás než mezi nás“.

6. Uvědomovat si rozdíly mezi tím, pro koho je konverzace určena.

  • Tedy zda je primárně určena pro mě (vytvářím si nějaké představy, dozvídám se nové věci), pro druhého (snažím se něco vysvětlit, inspirovat,…), oběma (výměna informací, rozhovor užitečný pro obě strany), pro ostatní (sbírám informace pro čtenáře,…).
  • Co je cílem komunikace – jestli něco změnit, někoho či něco modelovat za účelem učení, sběr informací,…
  • O jakou informaci jde – o to, co pozoruji, o můj názor, přesvědčení, fantazii, atd.


--
Za přečtení textu a revizi děkuji Kristýně Odvárkové. :)
Tento text vychází z překladu článku Tompkins a Lawley (2005): Clean Conversations: Remaining Clean-ish in everyday settings
Dále zde byly použity následující zdroje:
Tompkins P., Lawley J. (2003). Multiple Perceptions, Perspectives and Perceivers.
Gordon, T. (2012). Výchova bez poražených: řešení konfliktů mezi rodiči a dětmi. Praha: Malvern.
Rosenberg, M. (2012). Nenásilná komunikace - řeč života. Praha: Portál.
http://nenasilnakomunikace.com/
http://brenebrown.com/wp-content/uploads/2013/09/DaringGreatly-EngagedFeedback-8x10.pdf
http://www.gordontraining.com/thomas-gordon/origins-of-the-gordon-model/
http://www.ted.com/talks/william_ury.html